„Ambulance“ pro angolské učitele i žáky

„Některým spolužákům nejde čtení, čtou po slabikách a navíc otřesně píší,“ říká Maria (na posledním obrázku), kterou potkáváme v angolském městě Kuito, v provincii Bié. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby Maria nechodila do páté třídy.

Vzdělávací systém v Angole je v troskách – provincie Bié má rozlohu přibližně jako Česká republika, ale není zde ani jedna veřejně přístupná knihovna. Navíc čtyři pětiny učitelů z venkovských škol nemají ani středoškolské vzdělání. Nedostatečné vzdělání učitelů na venkově má za nechtěný následek to, že třetina mladých Angolanů neumí číst a psát a je téměř běžné potkat žáka Mariina věku, který přečte jediné slovo a tím je jeho jméno.

Člověk v tísni se snaží pracovat s místními učiteli a motivovat je, aby navzájem více spolupracovali a především se společně vzdělávali. Za tímto účelem jsme navázali na plán angolského ministerstva školství, podle nějž se školy mají sdružovat do speciálních shluků (tzv. clusterů). Každá taková skupina škol by měla mít k dispozici vlastní pedagogické centrum – místo, kde se učitelé mohou nejen vzájemně potkávat, ale kde mají k dispozici nejrůznější didaktické materiály nebo počítače. Bohužel donedávna v provincii Bié žádná taková centra neexistovala.

Dnes má také díky Skutečnému dárku šest tisíc učitelů k dispozici celkem 7 pedagogických center s celkem 15ti počítači, tiskárnami a stovkami knih. Jen v srpnu 2014 darovali 850 nových učebnic do čtyř z nich.

„Stavuji se tady často,“ vysvětluje učitel Lucas Manuel, kterého potkáváme v jednom z center. „Učím na druhém stupni a sem chodím, abych na sobě pracoval,“ dodává s tím, že s pomocí počítačů a učebnic především ověřuje učivo pro své žáky a hledá nové informace. Všiml si, že také díky schůzkám a sdílení zkušeností s ostatními učiteli, se mu teď pracuje lépe. Koordinátor zdejšího centra, pan Alfeu Praia, dodává, že někdy sem dokonce kromě učitelů chodí i jejich žáci. „Během výuky se něco dozví a pak sem ve svém volném čase přijdou, aby si rozšířili vědomosti o tom, co jim ve škole učitel říkal,“ vysvětluje Alfeu.

Kromě podpory učitelů je klíčové také více zapojit a informovat rodiče žáků. Ti jsou často negramotní a je pro ně tedy velmi obtížné zjistit, jestli se jejich dětem dostává ve škole dostatečného vzdělání. Také proto začal Člověk v tísni v dubnu 2014 s vysíláním rozhlasového pořadu nazvaného Pedagogická ambulance.

Cílem pořadu není pouze informování o tristním stavu vzdělávání, který si mnozí stále ještě nepřipouští, ale zapojení celé společnosti do léčby „nemocí“, kterými angolské vzdělávání trpí. Otázku, proč jejich dítě po pěti letech ve škole nezvládne napsat více než své jméno, by si měli klást v první řadě rodiče a spolu s řediteli škol se snažit o nápravu.

Vysílání Pedagogické ambulance je možné také díky štědrosti dárců Skutečného dárku. Díky nim můžeme obdarovat děti, které v pořadu účinkují. Ty se účastní rubriky „Čteme společně!“. Tři malí čtenáři v rámci ní předvedou své čtenářské dovednosti a současně se představí kniha, z níž čtou. „Byla jsem trochu nervózní, ale čtení se mi moc líbilo,“ říká v úvodu zmíněná Maria, která na rozdíl od svých spolužáků umí číst a psát dobře. Jako odměnu za svoje čtenářské vystoupení od nás dostala počítadlo, z něhož byla nadšená.

(listopad 2014)