Během pandemie ztratili kontakt se školou, teď se snaží učivo dohnat

Adrian a František chodí do páté třídy a žijí s rodiči a dalšími sourozenci na malé vesnici. Jejich dům je ve špatném stavu a kluci nemají pořádné zázemí, učit se doma mohou jenom v kuchyni. Ta je ale centrem dění a nemají tak chvilku klidu. Oba rodiče mají nízké vzdělání, a tak klukům nemohou se školou pomoct.  

Sourozenci jsou veselí, zvídaví a hodně upovídaní. Zajímají je auta, pomáhají se zvířaty i na zahradě a většinu času tráví venku. Vzdělání ale rodina nepřikládá velkou váhu, a tak kluci učení zvládali jen díky pomoci asistentky a individuálního studijního plánu.

Pak přišel covid-19 a s ním distanční výuka. Doma mají velmi špatné připojení internetu, a tak ztratili Adrian a František kontakt s učiteli i se spolužáky. Poté, co se jejich výsledky zhoršily, začala škola tlačit na to, aby kluci přestoupili na praktickou školu. V tu chvíli se rodina obrátila na Člověka v tísni.  

Naše pracovnice nejprve přesvědčila rodiče, že by chlapci měli mít tichý prostor na učení. Ti souhlasili a vytvořili jim jejich vlastní pokojíček. Poté jim i jejich synům vysvětlila, proč je důležité, aby hoši dokončili základní školu a pokračovali na učební obor. Oba dva chtějí být zedníci, až budou velcí, a rozhodli se proto naštěstí na běžné základní škole zůstat.  

Na začátku doučování měli kluci v látce velké mezery, ačkoliv se je snažili poctivě dohnat. Za minulý školní rok ale udělali obrovské pokroky, a to hlavně v matematice. Oba byli nadšení, že se mohou konečně naučit něco nového. Od naší kolegyně sami vyžadovali domácí úkoly, a kdyby to šlo, chodili by na doučování klidně častěji. I přesto, že na konci roku oba dostali pětku z češtiny, jsme na ně pyšní a věříme, že pokud nepoleví, tak základní školu úspěšně dokončí.  

Doučování dětí, jako jsou Adrian a František, se daří také díky našim více než 350 dobrovolníkům. V 1. pololetí tohoto školního roku jsme podpořili 952 dětí a 386 jejich rodičů.