Čistá energie pomáhá

Za dřevěným domkem stojí usměvavý muž a v malé nádrži smíchává zvířecí trus s vodou. Po důkladném promíchání dlouhou tyčí odjistí zátku na dně nádrže a směs postupně zmizí pod zem. Odtéká do jeho domácí bioplynárny – půlkulaté podzemní nádrže, ve které se z rozkládajícího se trusu uvolňuje plyn metan. Jednoduchým otočením kohoutku se pak přivádí do plynového vařiče v kuchyni jeho rodiny a do plynové lampy, která osvětluje celou místnost.

Rodina pana Hom Kimsana se rozhodla si zakoupit bioplynárnu v roce 2006. „V té době jsme byli první v celé vesnici,“ vzpomíná pan Hom. „Ke koupi mě nejvíce motivovala návštěva farmáře v jiné vesnici. Viděl jsem, že jeho rodina má dostatek plynu na vaření i osvětlení a nemají s tím žádné náklady“ vysvětluje otec čtyř dětí. Jeho žena, paní Sarth, se přidává do našeho povídání: „Dříve jsem trávila až dvě hodiny denně sběrem dřeva a kácením drobných stromů, abych byla schopná uvařit rodině a našim zvířatům. Vařila jsem vše na ohni a kuchyně byla plná dýmu a prachu. Během té návštěvy jsem ale viděla, že to jde i jinak.“

Podobnou zkušenost má s vařením většina kambodžských žen. Dým a prach v jejich kuchyních jim způsobuje plicní nemoci a poškození zraku. Pro drtivou většinu rodin jsou ale „čistější“ sporáky na zemní plyn či elektřinu nedostupným luxusem a proto musejí získávat dřevo z okolních lesů. Z Kambodži však lesy mizí třetím nejrychlejším tempem na světě a odlesňování je jedním z nejzávažnějších problémů země.

Pro místní rodiny jejich bioplynárna znamená především vítané úspory a jednodušší způsob vaření. „Nyní stačí jen vyčistit okolí mého domu od trusu našich krav a prasat a vše pak můžu uvařit na plynovém sporáku,“ říká nadšeně paní Sarth. Bioplynárna je pro místní rodiny dobře kalkulovanou investicí. „I když jsme věděli, že nám se třetinou nákladů pomůžou lidé z Evropy, stále jsme si ji nemohli dovolit koupit. Místní banka nám ale nabídla půjčku s nízkými úroky a my jsme si spočítali, že ji budeme schopni do roka splatit. Nakonec jsme to zvládli již za osm měsíců,“ směje se pan Hom. Kromě úspory za palivové dřevo totiž bioplynárna přináší další výraznou pomoc: rozložený hnojný kal vytékající z bioplynárny slouží jako velmi účinná náhrada za chemická hnojiva. „Používám nyní o 70% méně chemických hnojiv a získávám větší úrodu rýže i zeleniny,“ chválí si přírodní hnojivo pan Hom.

Kambodža se po krutovládě Rudých Khmerů a následné občanské válce postupně začíná stavět na vlastní nohy a rozvíjet. S tím vzrůstá i poptávka po zdrojích domácí energie, kterými je pro 93% lidí dřevěné uhlí a dřevo z okolních lesů. Kvůli vzrůstající poptávce a především rozsáhlé nelegální těžbě tak za poslední dvě desítky let zmizely lesy o rozloze poloviny České republiky. Pálením dřeva se navíc do ovzduší uvolňují tuny oxidu uhličitého, který přispívá ke globálnímu oteplování.

Člověk v tísni proto v Kambodži spojil síly s Národním programem pro rozvoj bioplynáren, bankami a vyškolenými stavebními firmami a zapojil se do rozšiřování bioplynáren. V těchto podzemních stavbách se z rozkládajícího se zvířecího trusu uvolňuje plyn metan, který se dá lehce napojit na plynový sporák či plynovou lampu. Od května 2011 si tak 1,500 rodin zakoupilo svoji vlastní bioplynárnu, díky které získaly spolehlivý zdroj čisté energie pro každodenní vaření a večerní osvětlení. Se třetinou nákladů jim pomohl Člověk v tísni a zbytek sami dokázali uhradit v hotovosti či půjčkou od místních bank, kterou do jednoho roku lehce splatí. Projekt je financován Českou rozvojovou agenturou.

Od roku 2005 bylo v Kambodži postaveno více než 13,000 bioplynáren. 99,7% z nich dodnes funguje. Jedna bioplynárna omezí roční spotřebu dřeva o 2,88 tun. Díky snížení spalování dřeva, využívání metanu z rozkládajícího se trusu a náhradě chemických hnojiv za přírodní se navíc každý rok omezí vypouštění skleníkových plynů o 4,92 tun.