Epakela po dvou letech – moje děti jsou méně nemocné

„Dříve moje rodina nepoužívala latrínu, ostatně nepoužíval ji téměř nikdo ve vsi,“ říká Tiago Feliciano (na obr. nahoře), matka šesti dětí z angolské vesnice Epakela. „Bylo to opravdu hrozné, všude kolem našich domů byly výkaly. Děti byly často nemocné, trpěly průjmy a párkrát jsme s nimi museli do nemocnice,“ vzpomíná.

Ilustruje tak situaci, která je běžná na angolském venkově. Lidé zde po desetiletích občanské války zůstávají negramotní a často nemají základní znalosti jak pečovat o své zdraví. Mezi nejčastější onemocnění v Angole tak patří ta, kterým lze snadno předejít dodržováním základních hygienických návyků a zlepšením přístupu k pitné vodě. Od roku 2009 pracujeme v angolské provincii Bié s místními venkovskými komunitami na tzv. sanitačních projektech. Naším hlavním cílem je vysvětlit místním lidem, jak důležitou roli hraje to, aby používali latríny, zajistili zdroje pitné vody proti znečištění výkaly a po použití záchodů si vždy myli ruce.

Za dobu trvání projektu jsme dosud pracovali ve vesnicích, v nichž žije celkem přes 100 000 obyvatel. V každé obci se snažíme najít aktivní lidi, většinou místní předáky nebo lidi, kteří jsou v komunitě vážení. S jejich pomocí pak lidem v praxi ukazujeme, jak velkou roli hraje to, když budou více dbát na hygienu. „Vesničané jsou často překvapení, když jim ukážeme, jak snadno může jejich jídlo nebo vodu, kterou pijí, znečistit třeba obyčejná moucha, která předtím poletovala okolo jejich rodinného „záchodu“ někde v křoví,“ vysvětluje Hugo Agostinho, koordinátor Člověka v tísni. „Latríny ve vesnicích nestavíme. Chceme, aby to udělali přímo místní. Samozřejmě jim se stavbou pomáháme a radíme.

Na podzim 2012 jsme ve vesnici Epakela rozdali místním lidem celkem 81 tzv. záchodových stupátek. Jejich tvar a modrá barva okamžitě vzbudily zájem místních dětí (viz prostřední obrázek). Důležitá však byla zejména pro jejich rodiče, kteří si právě postavili latrínu. Jedním z těch, kteří od nás tehdy dostali hygienické stupátko, byla i rodina paní Tiago. Ani po dvou letech si jej nemůže vynachválit – záchod zpevňuje, chrání před pronikáním dešťové vody a dobře se čistí. Stupátko tedy její rodina používá stále a to i přesto, že původní latrína se již zaplnila a museli si tedy postavit novou.

„Zdraví mojí rodiny je důležité,“ usmívá se Tiago. „Jsem ráda, že jsme dali na vaše rady a postavili si latrínu. Nejen já, ale také všichni moji sousedi teď používají latrínu. Děti jsou méně nemocné a okolí našich domů je čistší.“ Že stavba latrín prospěla nejen vesničce Epakela, ale i ostatním komunitám dokládají také statistky – ve sledovaných obcích klesl počet zaznamenaných nemocí přenášených závadnou vodou (průjmová onemocnění, cholera) o čtvrtinu.

„Nejdůležitějším výsledkem našeho snažení ale je to, že lidé změny přijmou za své, pochopí, že je v jejich vlastním zájmu udržovat své domovy čisté,“ dodává Hugo Agostinho. Paní Tiago a její rodina je toho ukázkovým příkladem. Plánují, že koupí pytel cementu a nechají si záchod zpevnit, aby déle vydržel.

„Poděkujte prosím všem lidem u vás v Česku za to, že nám takhle pomáhají,“ říká Tiago, když se loučíme.

říjen 2014