Jak panenky pomáhají učitelům i dětem

Je dopoledne, děti už jsou po svačince a sedí netradičně na židličkách a ne na zemi v kruhu jako při jiných aktivitách. Sedí tam s nimi i paní učitelka Hana Štěpánová s malou Vandou. Vandě Bajerové je šest let. Žije s maminkou a třemi sourozenci v malém bytě na okraji Kopřivnice. Ráda si hraje a k jídlu má nejraději špagety s kečupem.

„Jednou byla Vanda u své kamarádky Žanety a měly na večeři špagety, které byly oranžové a zelené – takové ještě nikdy neviděla – a byl tam i sýr. Vanda o tom doma říkala mamince a ptala se, jestli si taky koupí takové špagety. Maminka odpověděla, že si něco takového nemůžou dovolit, protože nemají tolik peněz jako rodina Žanety,“ vypráví paní učitelka a ptá se dětí, „Už jste si někdy nemohly koupit, co jste chtěli?“

„Nanuka, čokoládku, hračku…“ reagují děti. „A když jste si někdy něco nemohly koupit a Vanda nemohla mít ty špagety, které chtěla – jak se ona cítila nebo jak byste se cítily vy?“ Společně s dětmi pak řeší, jaké to je, když se cítí smutně nebo zklamaně a co by jim pomohlo, aby se cítily lépe. Postupně se do diskuze zapojují i děti, které jsou jinak tiché a příliš nekomunikují. Zhruba po dvaceti minutách se děti s Vandou loučí, některé jí i pusinkují a objímají.

Vanda ovšem není skutečná holčička, ale panenka. Panenka s osobností neboli Persona Doll. Tyto panenky mají stejně jako děti jméno, rodinu, domov a svůj příběh. Přicházejí do kolektivu dětí, vyprávějí jim svůj životní osud a vybízejí děti, aby s nimi také sdílely ten svůj. Panenky fungují jako prostředníci mezi učitelkami a dětmi i mezi dětmi navzájem.

V loňském školním roce jsme školili učitele v práci s Persona Dolls. Tato v Česku unikátní metoda rozvíjí u dětí schopnost sebevyjádření, empatii, respekt a péči o druhé. Pomáhá dětem i dospělým oceňovat rozmanitost. Děti se učí, jak mluvit o sobě a bránit se, když se jim někdo posmívá kvůli odlišnosti, chudobě nebo jinému mateřskému jazyku.