Každé ráno plakal, že nechce do školy. Pomohl přestup a doučování

Rodiče osmiletého Míši jsou drogově závislí a péči o něj a jeho dva starší brášky nezvládají. Proto je má všechny tři svěřené do pěstounské péče babička. Její bývalý manžel ale byl násilník a babičku bil, klidně i před dětmi. Jednoho dne se proto téměř bez ničeho odstěhovali na druhý konec republiky. S novým začátkem rodině pomáhaly naše pracovnice sociálně aktivizační služby a podpory vzdělávání.

Míšovi bratři si na změnu rychle zvykli a včlenili se do školních kolektivů. To se bohužel nedalo říci o Míšovi, který měl v nové škole problémy od prvního dne.

Ačkoli první třídu v bývalém městě zvládal bez problémů, podle nové paní učitelky nic neuměl a ve druhé třídě neměl co dělat. To mu také pravidelně připomínala před ostatními dětmi. Kvůli tomu se stával terčem posměchu a k pětkám začaly přibývat i poznámky. 

Hned jsme proto začali s doučováním. Míša se učil rychle, byl aktivní a snaživý a posun v jeho znalostech byl zřejmý. Ne tak paní učitelce. Situace se spolužáky se také nelepšila, Míša nosil čím dál více poznámek, ráno plakal a nechtěl do školy. Bylo jasné, že ho ve třídě šikanují a učitelka svými komentáři jen přilévá olej do ohně. Rozhodli jsme se tedy Míšu dostat na jinou školu a současně požádali paní učitelku o doporučení na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny. To následně odhalilo mentální znevýhodnění. 

Přestup proběhl hladce. V nové škole začal Míša chodit do třídy, kde jsou zohledňovány jeho speciální vzdělávací potřeby. Chodí i do školní družiny, kde má plno kamarádů. Má rád i novou paní učitelku, prý hlavně proto, že ho chválí a nekřičí. I přes své negativní zkušenosti je stále velmi motivovaný a do školy už se chodit nebojí. Ve volném čase vyrábí, kreslí, maluje a ze všeho nejradši čte, nebo si jen tak prohlíží knížky o dracích.