Člověk v tísni, o.p.s.

„Konečně nemusím poslouchat, jak to mému synovi nejde.“

Páťák Karel bydlel s maminkou a mladším bráškou na ubytovně, kde se všichni tři tísnili v jednom malém pokojíku. Kája tam neměl žádné soukromí, a už vůbec ne klid na učení a přípravu do školy. Internetové připojení navíc nebylo spolehlivé, a tak se Karlovi během distanční výuky často stávalo, že se nemohl připojit na hodinu a hodně toho zameškával. Tehdy se na nás jeho maminka obrátila s prosbou o pomoc.

Skutečný dárek. „Konečně nemusím poslouchat, jak to mému synovi nejde.“

Pandemie a distanční výuka vytrhly ze školní docházky mnoho dětí. Najednou bylo potřeba větší zapojení a podpora rodičů. A v té době se začaly problémy kupit i u Káji, jeho maminka mu s většinou učiva nedokázala pomoci. Potíže mu dělala hlavně angličtina a čeština, navíc se musel vypořádávat s dyslexií.

Naše kolegyně Dáša začala Karla jednou týdně na dálku doučovat právě češtinu i angličtinu. Všechno běželo podle představ, mezi Karlem a dobrovolnicí se vytvořil vřelý vztah a učení se pro Káju stalo o mnoho zábavnějším. Jediným problémem, kromě občasných výpadků internetu, bylo narušování doučování mladším sourozencem. Karel se tak špatně soustředil a neměl na učení potřebný klid.

Nový byt, nová škola, nová paní učitelka

Pomohli jsme celé rodině najít sociální byt. Karel měl najednou při učení i doučování možnost zavřít se v jedné místnosti. Zároveň přestoupil na novou školu. Nová třídní učitelka ale nechápala sociální situaci rodiny a Karlovu maminku nazývala „nefunkční“. To ji velmi zraňovalo, protože se opravdu snažila, co mohla. Karel se zároveň musel vypořádat s reparátem a snažil se se dostatečně připravit. Po dvou měsících tvrdé dřiny reparát udělal a od třídní učitelky dokonce dostal pochvalu.

Díky stabilnímu bydlení a znovuotevření škol si maminka konečně našla práci, která ji baví. Karel pak s přechodem na druhý stupeň dostal jinou, mnohem více chápavou třídní učitelku. Změna a dlouhodobá poctivá práce se vyplatily: v pololetí dostal Karel jak z češtiny, tak angličtiny trojku. Maminka odcházela z třídní schůzky se slzami v očích, protože poprvé po dlouhé době konečně „nemusí poslouchat, jak je její syn špatný a jak mu to nejde“.

Poslední dobou se Dáša s Karlem baví o tom, co by chtěl v budoucnu dělat za školu. Karel se posunul z pozice „nechci na střední, ale půjdu tam kvůli mamince“ k tomu, že ho baví parkour, a tak by se rád zkusil vyučit pokrývačem. Zajímala by ho i policejní střední škola. Přestože má Karel problémy se čtením, sám od sebe začal během Vánoc číst knížku, kterou dostal díky Skutečnému dárku První knížka. Na každém doučování nadšeně vyprávěl, co se v knize událo. Nechuť ke čtení spojená s jeho specifickými vzdělávacími obtížemi byla tedy snad finálně prolomena.