Nasim se raduje z první snášky

Mohammad Nasim má v sedmnácti letech ošlehaný obličej. Během našeho setkání pozoruji, jak krmí dvanáct slepic. Spolu s dalšími lidmi z chudých rodin na severu Afghánistánu od nás dostal zvířata, protože je poloviční sirotek. Se svým otcem, mullou v místní mešitě, se stará o své dvě sestry. Jedna z nich, devatenáctiletá Šarifa, sedí na zápraží a vyšívá sváteční ubrus, který si odnese do nové domácnosti. Před nedávnem ji totiž otec zasnoubil.

Nasim má z darovaných slepic, dvou kohoutů a dvou krůt upřímnou radost. Ihned nám sděluje novinu o první slepici, která začala snášet a obdarovala ho prvními vajíčky. Ostatní začnou záhy. Zatím jsou mladé, pětiměsíční. Člověk v tísni sledoval jejich líheň a chov na místní farmě ve městě Mazar-e Sharif, kde má kancelář. Nasim a ostatní lidé, kteří od nás dostali pomoc, si museli před distribucí postavit kurník ze dřeva a hlíny, odventilovat a podestlat ho a na zimu zakrýt okenní otvory igelitem. Kurník vypadá bytelně, s jeho stavbou jsme lidem radili.

Mimo to jsme je také učili, jak správně namíchat kvalitní krmivo a jak se o své svěřence řádně starat. Zhruba měsíc po té, co se drůbež zabydlela u svých nových majitelů, jsme pro Nasima a další, přichystali školení, během něhož načerpali znalosti, jak vajíčka nebo nová kuřata prodat na trhu a finančně přilepšit domácnosti.

Nasim zatím nepočítá s velkým výdělkem z prodeje vajec, chce je zužitkovat především v domácnosti a zpestřit tak rodinnou stravu. Pokud za vejce přeci jen utrží něco na trhu, koupí lepší krmivo, aby mu více nesly. Možná si také něco přivydělá na studium. Plánuje se totiž přihlásit na univerzitu v nejbližším městě, Mazar-e Sharifu. Chtěl by se stát inženýrem.