Návštěva na stavbě bioplynárny

Thy Set žije v kambodžské provincii Takeo, v malé vesnici nedaleko města. Pracuje jako voják a jeho žena je v domácnosti a stará se o dvě holčičky – šestiletou Khenu a dvouletou Srey Pieh. Manžel si měsíčně vydělává minimální mzdu v přepočtu asi 1000 korun. Nepatří k nejchudším, ale rodina rozhodně musí hodně šetřit.

Čtyřčlenná rodina bydlí s prarodiči a rodinou manželčiny sestry. Domek na tradičních vysokých nohách vypadá na místní poměry dobře, kolik v něm ale bydlí doopravdy lidí, je těžké spočítat. Mezi pobíhajícími dětmi se proplétají psi, na návštěvě jsou sousedi a všichni dohromady si povídají.

Chaos protíná až muž ve středních letech, který přijíždí na motorce. Je to vedoucí týmu zedníků, kteří staví za podpory Člověka v tísni v oblasti Takeo domácí bioplynárny. Jedna taková roste na zahradě pana Thy Seta. „Je téměř dokončená, pojďte se podívat,“ ukazuje pan Set za dům. V cihlové kopuli je mladý zedník. Postupně přidává cihly. Vypadá to, že bioplynárnu dostaví za pár dní. „Stavba trvá 10 dní. Pak budeme ještě čekat asi 40 dní, než se z prvního odpadu vytvoří bioplyn,“ říká vedoucí.

Domácí bioplynárny zlepšují život statisícům lidí v Kambodži, kteří by jinak topili dřevem a přispívali k dalšímu odlesňování země. Jen za poslední dvě desítky let zde zmizely lesy o rozloze poloviny České republiky. Podzemní nádrže dokážou přeměnit trus hospodářských zvířat na plyn metan. Na bioplynu se dá vařit a dokáže i rozsvítit světlo. Obojí je pro rodiny cenné. Ženy netopí pod hrncem dřevem, takže nemají dýchací problémy ze zakouřených místností. Světlo pomáhá dětem v přípravě do školy po setmění. Díky omezenému kácení lesů se snižuje také půdní eroze. Do ovzduší uniká mnohem méně oxidu uhličitého, než když se pálí dřevo. „Dřevo na vaření si zatím kupujeme a stojí nás asi 160 korun měsíčně. Až budou děti větší, posílal bych je sbírat dříví. Bioplynárna jim ale umožní se místo práce třeba učit do školy,“ říká Thy Set.

Vedle plynu na vaření a svícení bioplynárna dokáže vyrobit i velmi kvalitní přírodní hnojivo. Více úrody zajistí lepší příjmy a pestřejší stravu. „Dozvěděl jsem se o bioplynárnách od souseda. Spočítal jsem si, že se mi vyplatí. Ušetřím měsíčně víc než 10 dolarů (asi 200 korun),“ popisuje výhody budoucí majitel bioplynárny. Ta jeho stojí něco málo pod 11 000 korun. K tomu se rozhodl předělat kuchyň a toaletu propojit s bioplynárnou. Na část stavby mu přispěli dárci z České republiky, zbytek si musela Setova rodina půjčit. Strach z budoucnosti ale nemá: „Národní bioplynárenský program garantuje půjčky od ověřených bank. Navíc tu Člověk v tísni zakládá neformální sdružení majitelů bioplynáren a obchůdky s náhradními díly, takže v tom nejsem sám,“ usmívá se pan Set, zatímco zázračná stavba na jeho zahradě roste.