Pomáháme učitelům a žákům v Mongolsku vidět svět z jiné perspektivy

„Dokumentární filmy nám dávají možnost poznat život lidí nejen u nás v Mongolsku, ale také v ostatních zemích, a dozvědět se o problémech, které se týkají také nás,“ říká patnáctiletá Anudari, která chodí do desáté třídy školy v mongolské provincii Darkhan. Účastní se filmových klubů, jež Člověk v tísni v Mongolsku ve spolupráci se zdejšími učiteli pomáhá pořádat na 13 školách. Promítají se zde dokumentární filmy z festivalu Jeden svět. Hlavním cílem je mladé Mongoly seznámit s konceptem základních lidských práv a upozornit je na nejpalčivější problémy, z nichž mnohé sužují také jejich zemi.

Mongolsko se v současnosti potýká především s vysokou mírou domácího násilí, obchodování s lidmi a následného sexuálního zneužívání. Dokumentární filmy, které mladým lidem na školách v rámci vyučování nebo po škole během filmových klubů pouštíme, pojednávají nejen o těchto tématech, ale také například o životě s postižením, o dětské práci nebo postavení žen ve společnosti. Smyslem filmových klubů je informovat a naučit mladé lidi přemýšlet o světě z jiné perspektivy.

Díky filmu To všechno z lásky režiséra Tomáše Kudrny už Anudari ví, co to znamená domácí násilí. A také ví, co dělat, kdyby se s ním ve svém okolí setkala. „Myslím, že filmové kluby jsou opravdu užitečná věc,“ říká.

Klíčovou součástí naší práce v mongolských školách jsou workshopy s místními učiteli, kterým vysvětlujeme, jak nejlépe filmové kluby organizovat, a pomáháme jim vymýšlet nejvhodnější aktivity, které mají žáky co nejvíce zaujmout a přimět je k zamyšlení nad tématem právě zhlédnutého filmu.

„Například po promítání filmu Létající Anna, který je o životě s tělesným postižením, mají děti za úkol vžít se do toho, že mají nějaké postižení. Pokud hrají například slepého, chodí se zavázanýma očima po třídě. Pak se spolužáky mluví o tom, jak se cítili,“ vysvětluje Pavla Pijanová, koordinátorka projektů ČvT v Mongolsku. Cílem podobných aktivit je probudit v mladých lidech empatii a toleranci k odlišnostem.

Důkazem, že zážitek z dokumentárního filmu neskončí po opuštění učebny, ale že má dopad na běžný život studentů, je škola v provincii Darkhan-Uul. Zdejší studenti se po zhlédnutí filmu o tělesně postižených rozhodli sami začít pomáhat chudým rodinám s hendikepova nými dětmi.

Skutečný dárek proto podpořil 4 zúčastněné školy darováním projektorů (každá škola dostala jeden). Díky podpoře dárců z Čech nyní mohou místní učitelé promítat ještě více filmů. „Děti se velmi zajímají o promítání. Díky projektorům budeme nyní moci do filmových klubů pozvat ještě více z nich,“ říká Munkhtsetseg Munkh-Amgalan, jeden z učitelů na škole v provincii Selenge. Na všech „našich“ školách zatím na projekce dorazilo přes 15 000 studentů a jejich počet dále poroste.

(srpen 2014)